(Jir Wolker)
Plujeme tie,
kam, nikdo nev.
Z neznm re
zpvme zpevy.
Ze hlubin zeme, z tajemnch skr
tryskme
vzhuru v pulnocn tii.
Pres strm brehy, kol skal a lesu
letme prudce v divokm plesu.
Lesy se chvej
pod nam skokem.
V
lenm reji
letme tokem.
V krajine rovn, v klidu a mru
hltme peny divokch vru.
Sonty svoj andante hrme,
na vlnch svch je
ukolbme.
Dech irch pln
vne nm has.
Do vod se skln
bohat klasy.
V jezeru tichm eptme s brehy.
Zjasnen nebem, plny
jsme nehy.
Noci kdy jasn lehnou si v kraji,
strbrn hvezdy s nmi si hraj.
Touha vak star
po dvn pe
v srdci nm hr,
ene
ns ve.
Neznm ruce v obet ns berou,
pritisknou k sobe na hrud svou erou.
Mracn na korb vichrice enou,
ztemnela prda edivou
penou.
Letme prudce
zvrenm nebem,
sraeny v putce
ohnivm hrebem.
V rachotu hromu, skuhrn bour
padme dolu ve
mracen kouri.
V tisci slzch strkme kolem,
zniceny pdem, zlomeny bolem.
edivm hvem
skryje ns zeme.
V objet
tmavm
tiskne ns jemne.
V pulnocch erch, ve tmavm koutku
cekme dotek carovnch proutku.
Cekn zvolna v spnek se men,
o
taji snme znovuzrozen.
